Biologický věk vypovídá o aktuálním stavu buněk, orgánů a systémů těla. Jak z pohledu morfologického = vnějšího tvaru, tak samozřejmě i z pohledu funkčního = vnitřního. Oba pohledy jsou zcela odlišné a přitom vzájemně propojené. Biologický věk se často liší od chronologického. A lze vůbec s přesností určit? Nahlédněte s námi pod pokličku těchto „věků“.

Pro celkový stav jedince se musí posuzovat věky oba – biologický i kalendářní nebo-li chronologický. U dětí se určuje jednodušeji, protože chronologický věk (např. u novorozence, kojence i batolete) předpokládá určitý stav vývoje buněk, orgánů a systému. Při preventivních prohlídkách dětí by měl být vždy biologický věk k danému kalendářnímu věku posouzen a na základě toho vyhodnocen stupeň vývoje dítěte. A to buď jako opožděný = s retardací, průměrný či zrychlený = s akcelerací. Nejčastěji se při stanovování biologického věku kontroluje kondice kostní (skeletální), ale také růstová, vývinová (sexuální), zubní (dentální), proporcionální, predikční a psychomotorická. Disproporce mezi věkem biologickým a chronologickým u dětí se ale mohou při vývoji postupně zcela srovnat.

Je ale rozdíl mezi sledováním biologického věku dítěte a dospělého. Na rozdíl od změn v dětském věku nemá totiž stárnutí dospělého jedince přesně definovatelné úseky. Jde spíše o kontinuální proces bez jasně definovaných počátečních a konečných podob jednotlivých znaků. Proto je měření biologického věku dospělých spíše přibližným odhadem.

V Americe a v anglicky mluvících zemích se s oblibou používá termín „physical fitness age“ čili věk fyzické zdatnosti. Jednoduše řečeno jde o kondici jedince, která zcela určitě souvisí s naším životním stylem. Konkrétně se stravou, pohybem, spánkem, ale i s prací, se vztahy a souvisejícím stresem. A jak správně předpokládáte, právě tyto faktory lze ze značné části ovlivnit; tyto faktory totiž mohou zcela bez debat zpomalit naše biologické stárnutí. V opačném případě růst biologického věku – ve vztahu k věku chronologickému – má u dospělého člověka za následek snížení vitality a odolnosti organismu.

Měření biologického věku dospělých tedy není dosud zcela jednoznačné. Kromě státních zdravotních institucí existují i specializované soukromé kliniky a centra, kde ale i přesto – dle vědecky ověřených biomarkerů – určitý odhad biologického věku provádí. Biomarkery se často soustředí na záněty v těle, stav imunitního systému a činnost nejdůležitějších orgánů. Čím širší portfolio biomarkerů, tím lepší stanoviska dle kterých lze následně vědomě ovlivnit změny v dosavadním životním stylu a tím snížit biologický věk. Takovou diagnostiku i související životní změny však provádějte vždy pod lékařskou kontrolou.

Připravila: Barbora Vojtová