Rytmus roku máme v sobě – místo jeho zrcadlení, jdeme proti němu

O návratu… Domů, k sobě. S Blankou Vun Kannon – Češkou žijící v Americe – jsme se bavily nejen o tipech na klidné a smysluplné prožití Vánoc a závěru roku, o praktických cvičeních pro životní rovnováhu nebo o tom, jaké jsou rozdíly v životech Američanek a Češek, ale třeba také o tom, jak je důležité naladit se na tempo přírody. Přinášíme vám výjimečný rozhovor s ženou mnoha rolí – poradkyní Feng Shui, lektorkou programu celostního života Soul Coaching® a autorkou knihy Návrat domů.

Jak může rytmus kalendářního roku dávat člověku energii, je to o principech daného ročního období, které si člověk opět (jako to měli jeho předci) osvojí a harmonizuje svůj život s přírodou?

Rytmus roku se sám od sebe odehrává v našich tělech a psychice, protože lidská bytost je součástí přírodního světa. A ten je rytmický, tedy proměnlivý. Proměna množství sluneční energie během roku nás zásadně ovlivňuje.

Určitě všichni známe podzimní frustrace z šeda a krátkých dnů. Většině nám to není příjemné, protože jsme na podzim tlačeni do velkého výkonu. Ale na podzim je v pořádku být tak trochu frustrován. Má nás to vést k reflexi svého života a propuštění toho, co už nepotřebujeme. Tak jako příroda tou dobou uklízí a propouští to, co už nepotřebuje. Tedy listí a nadzemní části některých rostlin. Tomu podzimnímu chaosu a frustraci se nemáme bránit, je součást očisty a přípravy na zimní projasnění. A hlavně pak na jarní velkou aktivitu s jasným záměrem a cílem. Jenže my si většinou na podzim ten prostor pro životní reflexi, očistu a celkové zpomalení neumožníme. A zde začíná onen konflikt, nesoulad, který naši předci neměli.

Rytmus roku v nás „jede“, ale my se mu s výjimkou jara docela úspěšně bráníme.

Jdeme proti proudu. A to je nejen vyčerpávající,

ale vzbuzuje to v nás – dnes tak časté – pocity marnosti.

Pro většinu z nás není reálné rok co rok zcela změnit svůj život a žít jako naši předci. Je ale důležité se každý rok pokusit alespoň trošku svůj životní rytmus přizpůsobit tomu, co se právě děje v daném ročním období. Tedy zrcadlit jeho energii ve svém životě. Příroda spí? Přidejte denně alespoň půl hodinu odpočinku a spánku navíc, než máte normálně. Příroda je ve velké akci a dozrávání? Věnujte část léta, alespoň týden, velké intenzivní aktivitě, něčemu opravdu pro vás smysluplnému, co vás naplní a ideálně i unaví.

Naši předci vstupovali do podzimu pořádně unavení. A zároveň hluboce naplnění z výsledků své celoroční práce (sklizně). Tyto pocity se snažme do svého života opět kousek po kousku dostat. Přijmutí přirozeného proudu energie kolem nás a v nás nám přinese nejen spoustu nové energie.

Rytmický život je velmi uklidňující.

A navíc vysoce plodný a tím naplňující. Jak se napojit na rytmus roku jsem prakticky vysvětlila a detailně popsala ve své knize Návrat domů.

Co podle vás znamená pojem „životní tempo“? Jak rychlé by mělo být, aby nebylo příliš rychlé, a naopak jak pomalé by mělo být, aby nebylo moc pomalé?

Stručně řečeno – životní tempo je o tom, kolik toho chceme stihnout udělat v rámci určitého časového úseku, třeba měsíce. A to po pracovní i osobní stránce. Nemělo by být konstantní, ale narůstat s nástupem jara, vrcholit v létě a začít zpomalovat s příchodem podzimu.

Hlavně na podzim a v zimě toho chceme v dnešní době stihnout nepřirozeně moc, tempo je moc rychlé. Paradoxně na jaře pak máme někdy mnohem pomalejší tempo, než by bylo přirozené. A to proto, že jsme se nestáhli v zimě do klidu. Nemáme dost nashromážděné energie vystřelit začátkem března jako šíp a být v silné akční, rychlé energii zaměřené na konkrétní cíl. Zkuste někdy pozorovat na jaře ptáky, jak shánění potravu a krmí mladé, to je opravdu neuvěřitelné honění se a neuvěřitelný výkon.

Zimní tempo by mělo být naopak velmi pomalé. Je důležité netlačit se k výkonu, nedávat si žádné velké termíny a nebrat na sebe – pokud možno – velké závazky. Opět chci zdůraznit, že je důležité nenechat se odradit tím, že váš konkrétní život možná neumožňuje se plně sladit s tímto rytmem. Každý malý krůček se počítá. Každá malá změna směrem k přirozenějšímu životnímu tempu vnese do vašeho života více klidu a více energie.

Jak vás napadlo napsat knihu Návrat domů a do jaké míry je vaší osobní výpovědí?

Psaní mě vždy bavilo a možná kdybych v něm byla v dětství podporovaná, tak jsem knihy začala psát mnohem dříve. Jenže já jsem v osmnácti letech vyměnila psací pero za kalkulačku a vydala se studovat ekonomii. Až když se před několika lety blížily mé čtyřiačtyřicáté narozeniny, ozvalo se volání vrátit se k tomu, co vyživovalo mou dětskou duši. Bylo to tak silné, že jsem ho nemohla ignorovat. Tehdy jsem si uvědomila, že jsem cca v půlce života a že není nač čekat. A že jestli je jedna jediná věc, které bych litovala, kdyby mě zítra srazilo auto, tak je to to, že jsem nenapsala knihu. A tak jsem začala psát…

Aniž bych to zamýšlela, tak postupně z reakcí čtenářek zjišťuji, že Návrat domů je výpovědí nejen mou osobní, ale určité části jedné ženské generace. Narodily jsme se (já v roce 1973) a byly formované v době normalizace, způsobem zcela zadupávajícím do země naši individualitu. Kvůli práci „na dvě směny“ musely mnohé naše mámy (na rozdíl od otců) strašně, ale opravdu strašně moc zatnout zuby a permanentně potlačovat potřebu odpočinku. Neodnesly to jen ony, ale i my, jejich dcery, protože jsme se od nich naučily být k sobě extrémně tvrdé. Do dospělého života jsme tak mnohé vstoupily se zcela nezdravým, extrémně sebekritickým vztahem k sobě samým. A to nás dříve či později donutí se zastavit. Mně zastavily v roce 2009 kolapsy v práci na podlaze WC a uvědomění si toho, že mi život nedává vůbec smysl.

Návrat domů je kniha, která dává praktický návod na to, jak žít jinak – zdravě, celistvě, s respektem k sobě a svým emocím. Pomáhá ženám definovat svůj vztah k domovu a domácnosti, protože ten je často pro české a slovenské ženy bičem a spíše drábem, než spojencem a oporou. A to deptá naši ženskou esenci a bere nám sílu.

Jste koučka životní rovnováhy a kreativity, lze tyto atributy objevit v každém člověku, jak dlouho to trvá a dokáže je člověk rozklíčovat sám nebo je potřeba, aby jej k tomu někdo navedl/inspiroval?

Jak životní rovnováha, tak kreativita jsou nám přirozeně dány. Jsme součástí přírodního světa, který je nekonečně kreativní, což vidíme každé jaro a léto na všem novém, co kolem nás roste. A protože příroda se vždy, i po velké katastrofě jako je třeba požár nebo povodeň, navrátí do rovnováhy, tak také my máme schopnost obnovení životní rovnováhy. I když se třeba dostaneme na velmi dlouhou dobu mimo svůj střed. Tak také mně se podařilo se zregenerovat poté, co jsem si extrémní pracovitostí „zhuntovala“ tělo a energeticky vyčerpala řadu orgánů. Trvalo to sedm let a musela jsem se naučit respektovat samu sebe a začít dělat spoustu věcí úplně jinak.

Pokud jsme v dětství neobjevili (nebo objevili, ale později zapomněli) své talenty a vstoupili do dospělosti s tím, že nemáme žádný talent, tak jejich objevení je pro většinu z nás na trochu delší cestu. Pokud tomu ale dáme dlouhodobě svůj záměr a soustředění, tak uspějeme.

Talenty jsme všichni dostali do vínku, abychom je použili pro dobro světa kolem nás.

Ne abychom si je odnesli neobjevené do hrobu.

Životní rovnováha a kreativita jsou vzájemně propojené. Tj. dlouhodobá životní rovnováha není možná, pokud člověk nemá prostor se alespoň do jisté míry pravidelně kreativně sebevyjádřit. Autenticky, beze strachu, co tomu řeknou ostatní. To je totiž základní palivo pro naši duši a tedy i pro tělo. Proto také umělci, kteří celý svůj život tvoří a sebevyjadřují se, zvládnou i dlouhodobě velmi náročné tempo a dokonce při něm vzkvétají.

Prožitek radosti a naplnění, který tvoření ze sebe samého přináší,

je něco jako elixír mládí.

Své talenty určitě můžeme objevit sami. Ale zároveň může být velmi prospěšné, zejména pokud se celý život považujeme za „totální nekreativce“, nechat se někým podpořit. Tam jde totiž o to propustit tu starou, velmi hluboce zakořeněnou identitu netalentovaného člověka a otevřít se tomu, že jsem tvořivá bytost. Já na tom stále pracuji a zrovna nyní jsem třídila šatník, protože se chci příští rok posunout v kreativním tvoření dál. Třídění věcí je mimochodem velmi silný, transformativní nástroj, jak se otevřít ve svém životě nové energii, včetně té tvořivé.

V knize uvádíte 33 praktických cvičení pro šťastný život, mohla byste prosím tři z nich prozradit a naladit čtenáře na objevení těch dalších?

Tak například cvičení, které mně osobně změnilo život a pomohlo vrátit se k rovnováze, je vedení si tzv. energetického deníku. Trvá jen pár minut denně, ale člověk z něj získá o sobě informace v ceně zlata. Každé ráno si zapisujete jednu věc, která vás včera vyčerpala a jednu věc, která vás nabila, posílila. Zejména pokud jste se jako já celý život přizpůsobovali druhým, tak je velmi pravděpodobné, že zjistíte zásadní informace o tom, co ve svém životě změnit, aby byl více v souladu s vámi samými.

Nebo definování 3 TOP pocitů, které chcete v životě prožívat. Většina z nás přesně ví, jak se cítit nechce. Ale už hodně tápeme, když máme říct, co prioritně chceme prožívat a co konkrétně od života chceme. Jenže pokud nevím, kam v životě směřuji, tak bohužel často dorazím někam, kde jsem vůbec nechtěl být.

A vnesení přírody do svého příbytku je z pohledu zdraví a redukce stresu klíčové. Moderní domovy dnes často nemají dost přírodních prvků. Naše duše i těla tím velmi trpí, protože jsme po miliony let žili ve venkovním prostředí, které nás stále dobíjelo svou vitalitou a obnovovací silou. Skvělá je zelená barva jako barva přírody, rovnováhy, harmonie a regenerace (např. dodejte doplňky v zelené barvě jako ručníky, ubrousky, svíčky, záclony atd.). Můžete vystavit šišky, kamínky, fotku s přírodním výjevem nebo dodat pokojové rostliny (jen zdravě a vitálně vypadající).

Přistupuji k životu celistvě a proto jsou i cvičení v knize velmi pestrá, respektující fakt, že k životní rovnováze potřebujeme celistvě propojit všechny čtyři složky naší bytosti (mentální, emocionální, duchovní a fyzickou). Každý si v těch 33 cvičeních najde takové, které ho podpoří v jeho aktuální životní situaci.

Život v USA vám jistě pomohl poodstoupit od řady teritoriálních specifik – českých návyků a životního stylu. Jaké jsou nejpropastnější rozdíly v životním stylu Češek a Američanek?

V létě jsem v Olomouci na vlakovém nádraží viděla mladou maminku s batoletem v šátku na hrudi, obrovskou krosnou na zádech, dalším dítětem – asi tříletým – za ruku a se psem k tomu. Čekaly jsme v nádražní hale každá na svůj vlak a já jsem jí celou dobu smekala v duchu hlubokou poklonu. To je výjev, který v USA prostě neuvidíte. A nejen proto, že tam vlaková doprava prakticky neexistuje. Do tak náročné logistické akce vyžadující tolik fyzických a psychických sil by se mnoho Američanek nepustilo.

Většina jich navíc nemá na výletování a cestování moc čas. Ženy jsou po porodu nucené jít rychle zpátky do práce. O tom, že by je stát několik let v rodičovství finančně podporoval se jim ani nesní. Běžná dovolená je čtrnáct dnů ročně, ale mnoho lidí ji využívá jinak, než na cestování a odpočinek. Často je to rezerva na vánoční svátky (mají jen jeden den volna), na zařizování, pochůzky u doktorů atd.

My Češky jsme výrazně více outdoorové a celkově sportovně založené. Je to téměř nutnost, protože jsme – na rozdíl od Američanů – velmi sportovně založený národ. Od české ženy se očekává nejen to, že bude zvládat spoustu rolí v domácnosti, nad rámec svého zaměstnání, ale že bude také například v létě zvládat náročné túry, jezdit na horském kole a v zimě vyrazí lyžovat, běžkovat a ideálně ještě k tomu snowboardovat nebo bruslit.

Tato obrovská ženská všestrannost v Americe není. Američanky nemají potřebu být ve všem dobré a hlavně, neočekává se to od nich. Vidím to na svých dvou snachách. Nejenže se nevěnují žádnému sportu. V domácnosti se každá specializuje na to, co ji opravdu baví a v čem je dobrá. Jedna skvěle peče a druhá skvěle vaří. Nemají pocity viny z toho, že doma není úplně uklizeno nebo že partnerům nežehlí košile. Jsou obě zaměstnané, tj. vydělávají, a v tom vidí svůj velký přínos a hodnotu. Automaticky čekají výraznou pomoc svých manželů (mých nevlastních synů) a zcela automaticky ji dostávají. A to nejen proto, že je tak vychoval můj manžel. Hlavně mladé Američanky se vnímají s muži rovnocenně, nikoli jako jejich služky. Muž, který není ochoten pomáhat v domácnosti, u nich nemá moc šanci.

Foto: Pavel Ovsík

Mohla byste prosím čtenářům dát tři jednoduché rady na to, jak si v klidu užít Vánoce a závěr roku, který často bývá velmi emočně náročný?

Pokud chcete prožívat vnitřní klid, tak je klíčové si to dát jako svůj záměr. Každý den, hned ráno. Už to samo o sobě vám pomůže dělat v průběhu dne taková rozhodnutí, která váš vnitřní klid podpoří.

Pro klidný a smysluplný závěr roku dále vyzkoušejte tyto 3 tipy:
  • Choďte pravidelně na vědomé procházky do přírody nebo do parku, tj. pozorujte a maximálně vnímejte, co se děje kolem – je to ta nejjednodušší forma meditace a zklidnění. Vizualizujte si, že v zemi odpočívají semínka, která ale uvnitř brzy začnou klíčit. Že se tam odehrává zázrak zrození, který je součástí i vašeho života.
  • Sepište si seznam toho, co se vám letos podařilo – je toho mnohem více, než si uvědomujete. Počítá se naprosto všechno – od pracovních úspěchů, složení zkoušky, umytí oken, přes zorganizování dovolené nebo oslavy pro vaše dítě až po sklizeň na zahrádce či upletený svetr pro partnera. Pište detailně, měsíc po měsíci. Naplní vás to pocitem dobře vykonané práce.
  • A pokud máte pocit, že se letos věci neposunuly ve vašem životě tak, jak jste si představovali, tak se pusťte do třídění věcí u vás doma. Stačí půl hodinky denně. Propuštění toho, co už vám neslouží, otevře dveře nové energii a hlavně – dá vám pocit, že máte svůj život pod kontrolou.

Z celého srdce vám přeji pevné zdraví a harmonický nový rok!

Blanka Vun Kannon

Učí ženy propouštět vyčerpávající návyky z minulosti a prožívat svůj každodenní život i domácnost radostněji, vitálněji a kreativněji. Původně auditorka finančních výkazů a ředitelka v nadnárodní společnosti ve svých 37 letech – z důvodu celkového vyčerpání – zcela změnila svůj život. Nyní inspiruje k harmonickému životu na webu Škola Harmonie, je poradkyní Feng Shui a lektorkou programu celostního života Soul Coaching®. Žije v USA, do Česka přijíždí několikrát za rok. Napsala knihu Návrat domů – Jak být šťastná a plná sil ve 21. století (Smart Press). Více na BlankaVunKannon.cz

Knihu Návrat domů – Jak být šťastná a plná sil ve 21. století vydalo nakladatelství Smart Press, k dostání ZDE

Připravila: Barbora Vojtová

 

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Instagram

Instagram has returned invalid data.

Sledujte nás!

Copyright © 2017 Ayurvedic Breakfast Všechna práva vyhrazena

Tyto internetové stránky používají soubory cookies. Cookies můžete zakázat v nastavení vašeho prohlížeče. Více informací.
Správce webu Jakub Mašek - Clocan

Napište nám e-mail na ayurvedicbreakfast@novinynanovinky.cz
Black Swan Media, Na Poříčí 25, 110 00 Praha 1

Zdravé články do e-mailu?

Odesláním osobních údajů dáváte souhlas se zpracováním osobních údajů pro potřeby marketingových aktivit společnosti PLANKVADRAT, s.r.o.

Formulář byl odeslán, děkujeme.