Hudba, zvuky, vibrace jako nejvyšší extáze a propojení

Hudba odjakživa patřila k oslavám. Byla nedílnou součástí setkávání lidí, posilovala jejich pospolitost, radost a rozvíjela vnímání. Ať už účelu samotného setkání, tak napojení se na ostatní účastníky a v neposlední řadě na sebe sama.

Při mnoha výzkumech ve smyslu porovnávání toho, co je nejsilnějším zážitkem, extází člověka, vyhrálo působení hudby, zvuku. Nikoli sex. Dnes takovému působení říkáme muzikoterapie. Byl to právě zpěv, který vždy při fyzicky náročné skupinové činnosti pomáhal k uvolnění napětí a promítaly se do něj i lidské pocity. A to jak radost, tak utrpení s touhou vydržet, přežít.

Šamani mnoha národů po celém světě léčili a dodnes léčí pomocí zpěvu, bubínků či tibetských mís. Obvykle neustále pozorují pacienta před sebou a zvukově ladí nástroje tak dlouho, než dosáhnou požadovaného zvuku, vibrací určitých frekvencí, které uvedou do rezonance nemocné orgány a působí na jejich regeneraci. V Austrálii si šamani původních obyvatel hledali cestu v pustině právě pomocí vibrací svého zpěvu a napojení se na vibrace míst, které jim pomohly k orientaci tak, že ono hledané místo nakonec rezonovalo s vibracemi zpěvu šamana.

I smích má své léčebné a profylaktické účinky (souhrn preventivních opatření, která slouží k tomu, aby zabránila poruchám nebo vzniku onemocnění). Vhodným časem pro tuto terapii zvukem, hudbou, je ráno, večer nebo noc. Ideálně ne zcela na lačno. Naplněný žaludek je totiž citlivější na vyšší frekvence než prázdný. Obecně nízké tóny působí více ve spodní oblasti těla, vysoké tóny naopak v horní části. Veškerá původní indická hudba – na rozdíl od evropské – byla komponována tak, aby měla určité pozitivní, léčivé účinky na náš organismu, k čemuž dopomáhal i zpěv v sánskrtu. Pro zdánlivou jednotvárnost, díky neustálému opakování jednoduchého motivu základní zvukové linky, se tato hudba může zdát většině Evropanů nudnou.

V ájurvédě se celý jeden z oborů této komplexní medicíny věnoval vždy mantrám. Vědělo se, že hudbou prostupuje všech pět elementů – tedy prostor (éter), vzduch, oheň, voda a zem. Proto se kromě zpěvu využívalo i různých hudebních nástrojů s vlastnostmi a kombinacemi těchto pěti elementů. Např. dechové nástroje mají vlastnosti prostoru a proudícího vzduchu. Pokud jsou z kovu, objevuje se zde navíc vlastnost ohně. Pokud jsou ze dřeva, pak vlastnost země, případně vody.

Evropská hudba byla převážně hudbou zábavnou nebo do ní skladatelé ukládali své pocity, případně své momentální stavy. Výjimkou jsou gregoriánské chorály a Mozart. Tyto hudební útvary povznášejí a povzbuzují harmonicky naši mysl. Ucho původně nerozeznávalo zvuk, bylo ústrojím rovnováhy. Ušní nervy jsou spojeny s míchou, proto vnímáme zvukové vibrace celým tělem. Při strachu člověk ztratí hlas. Při uzavřených uších, při meditaci, slyšíme vnitřní zvuky tělesných orgánů. Dle našeho stavu, stavu mysli, většina z nás slyší šum větru, cvrkat cvrčky. Na vyšší duchovní a tělesné úrovni lze pak dále v prostoru slyšet i flétnu, bubny, struny, mušle. Vesmírný zvuk pak už pouze ve stavu samádhi, v nejvyšším stavu mysli, ve stavu jednoty átma (individuální podstaty) a brahmá (nepopsatelný základ všeho).

Připravila: Barbora Vojtová a Vladimír Mazal (ajurveda.top)

1 Komentář

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Instagram

Instagram did not return a 200.

Sledujte nás!

Copyright © 2017 Ayurvedic Breakfast Všechna práva vyhrazena

Tyto internetové stránky používají soubory cookies. Cookies můžete zakázat v nastavení vašeho prohlížeče. Více informací.
Správce webu Jakub Mašek - Clocan

Napište nám e-mail na ayurvedicbreakfast@novinynanovinky.cz
Black Swan Media, Na Poříčí 25, 110 00 Praha 1

Zdravé články do e-mailu?

Odesláním osobních údajů dáváte souhlas se zpracováním osobních údajů pro potřeby marketingových aktivit společnosti PLANKVADRAT, s.r.o.

Formulář byl odeslán, děkujeme.