Příběh o ne/plodnosti Indiánek Ann a Karolíny

Říká vám něco pojem PCOS? Není divné, pokud ne. Moc se o něm nemluví. I proto na toto téma Ann položila dotaz na facebooku a první kdo se ozval byla Karolína. Tak před dvěma lety vznikl projekt Indiánky.

O intimních věcech se nemluví, natož pak veřejně. Ostatně jako o každém syndromu a onemocnění. Cílem projektu Indiánky je veřejně a otevřeně mluvit o plodnosti i neplodnosti, nebagatelizovat a ženy – „indiánky“ s podobnými zkušenostmi podporovat. Důležité je mít možnost se vzájemně setkávat, sdílet všechny dostupné informace, které mohou pomoci a také zkrátit hodiny dlouhého hledání informací. Projekt propojuje ženy, odborníky a lékaře. Jde o síť, která dává sílu a naději.

Proč název Indiánky?

Protože síla a příroda, protože ženství, protože první cesta za zdravím začíná u uvědomění, že jsi zdravá. Věříme, že každá indiánka si pomůže sama – ale k tomu je důležité i vědomí toho, že na to není sama. Takový pocit je ozdravný a uklidňující.

Ann, Karolíno, jste pro mnohé ženy světlo na konci tunelu, jak se vám s tímto pocitem usíná?

A: Fakt, jo? (úsměv) Je úžasné a pro nás důležité, že to tak někdo vnímá, protože podobné chvilky zažívám při čtení velmi osobních soukromých zpráv, kdy nám dívka píše, že ji určitým způsobem inspirujeme. To je pak touha tvořit a pokračovat veliká. Nicméně zkušenosti mě naučily, že dojímání je fajn, ale pokora musí být na prvním místě.

K: Přesně tak, jak říká Anička, pohladí to na duši, když nám někdo píše osobní příběhy nebo milé zprávy a nachází v Indiánkách komunitu nebo někoho, na koho se může obrátit. Což je taky jeden z důvodů, proč jsme Indiánky vůbec založily. Nám samotným tu něco takového chybělo. Zpětné vazby jsou pro nás hnacím motorem a zároveň mě vždy zaplaví obrovský pocit vděčnosti, že něco takového můžu dělat, že jsou pro to v dnešním světě podmínky.

Obě jste si prošly gynekologickými problémy, konkrétně PCOS (syndrom polycystických vaječníků), můžete nám více nastínit, jako roli to sehrálo ve vašich životech?

A: Nejdříve problém, trauma, stigma, stud, pocit méněcennosti, žádné sebevědomí, sebenenávist, divné vztahy, únik. To vše hlavně v pubertě. Nyní se to otočilo a vnímám to jako výzvu, smysl, něco, co v tomto životě mám vyřešit, nebo přijmout. Každá výzva vás v životě něco naučí, posune. Díky tomu pak na jiné “problémy” nahlížíte úplně jinak.

K: Ze začátku problém, který mi v tu chvíli připadal jako nepřekonatelný. Otázky typu: „Proč zrovna já,“ když žádná z kamarádek něco podobného řešit nemusí. No a psychické problémy. Postupně se to ale měnilo a přetavilo v něco, s čím jsem se začala sžívat a znamenalo to pro mě velkou osobní výzvu. Teď až s odstupem vidím, jaký dar to vlastně byl. Abych si trošku přeskupila priority, začala život brát jinak a taky se potkala Aničkou.

Témata týkající se intimního života byla dříve jedno velké tabu, jak se postoj společnosti k těmto tématům v posledních letech změnil?

A: Myslím, že co se sexuality a intimního života týče, zažíváme revoluci. Vzniká řada projektů – nejen o plodnosti – a otevírají se důležité otázky na téma potratů, sexuálního násilí, orientace, duše, a samozřejmě udržitelnosti. Nárůst souvisí – podle mého názoru – nejvíce s generační obměnou. Řešíme jiné výzvy než naši rodiče a prarodiče. Mám radost vždy, když vidím mladou generaci – její otevřenost, touhu neopakovat staré vzorce a jít proti proudu. Také mě těší i z postupný nový úhel pohledu na pití alkoholu v Česku.

Váš projekt Indiánky má podporu řady lékařů a odborníků, nicméně pro mnohé můžete být, jak se říká, trnem v oku. Setkaly jste se i s negativními komentáři ze stran lékařů směrem k vašemu projektu?

A: Možná vás překvapím, ale ne. Nestavíme se do role “lékaři jsou špatní, jezte byliny.” Vůbec ne. Co je špatně je systém, který lékařům neumožňuje takový prostor k dalšímu vzdělávání, mají málo času na pacientku apod. My ukazujeme všechny cesty – a je na každém, jakou si vybere. Doufám a věřím tomu, že až budeme starší, budou se řešit zejména důvody a příčiny nemocí, nejen potlačení příznaků – i tak si ale myslím, že kdo chce, najde i lékaře s vhledem do duše, do klíčové podstaty všech problémů.

Proč se ženy o svých problémech bojí mluvit, má to na základě vašich průzkumů a komunikací s ženami nějakého společného jmenovatele?

A: Protože proč bych mluvila o něčem, o čem nemluví vůbec nikdo? Mluvit o něčem intimním vyžaduje práci na sobě, je prostě jednodušší o tom nemluvit, což si zvolí většina lidí. A já na tom byla úplně stejně asi deset let. Tudíž nehodnotím, každý si k tomu musí dojít sám.

K: Já vidím další důvod také v tom, že se často ani v jejich blízkém okolí nenachází nikdo, kdo by s něčím takovým měl zkušenosti nebo o tom věděl něco víc. Což s sebou nese stigma, že jsem jiná než ostatní a radši se o tom radši s nikým bavit nebudu. Což je také dost pochopitelné společně s tou intimitou, kterou zmiňovala Anička.

V rámci vašeho projektu organizujete i společná setkání, jak takové setkání probíhá a co od toho mohou ženy očekávat?

A: Setkání probíhají online. Představte si kafe s nejlepší kamarádkou – tak asi nějak podobně (úsměv). Sdílení, podpora, příběhy, občas i slzy a smích. Podpůrný prostor. Víme, že jsme na tom všechny podobně, víme, že nikdo nemá potřebu zraňovat. Naše poslední setkání trvalo asi čtyři hodiny, protože nikomu se nechtělo pryč.

K: Přesně tak. V tuto chvíli – i kvůli koroně – se potkáváme online. Ty, které jsme stihly offline, byly také super, ale trošku jiné. Co nás na tom překvapilo byla právě online forma, od které jsme nečekaly, že to bude tak intenzivní a plné emocí, když se bude koukat pouze do své obrazovky. Ale opak byl pravdou. Možná právě proto, že ženy své příběhy vyprávěly z pohodlí vlastního domova, tak o to víc asi byly otevřenější. Zároveň pokud chtěly je poslouchat a nijak se aktivně nezapojovat, mohly si vypnout kameru a jen poslouchat.

Jste také mimo jiné úspěšné s prodejem vašich čajů, které jsou k dostání například v DM drogeriích. Jak vás napadlo umíchat čaj a začít ho prodávat?

A: To na počátku nebyl vůbec náš záměr. Měly jsme jen touhu zamezit traumatům z (ne)plodnosti a čaj přišel úplně náhodou. Na stránkách drogerie jsem zahlédla soutěž dmSTART o zalistování produktu zdarma, no a už to jelo. Na výlet do centrály dm budeme ještě dlouho vzpomínat. Když si na nás dvě vzpomenu, musím se smát. Zabalený řízky, dva vlaky a autobus, nekonečná cesta. Veni, vidi, vici. Doslova!

K: Jojo, byla to sranda, když ještě člověk vezme v potaz, že jsme se naživo viděly asi potřetí v životě. U toho čaje je super, že představuje, jak aktivní pomoc na hormonální potíže, tak skrze něj zároveň šíříme osvětu.

Prozradíte nám, jaké jsou plány Indiánek na rok 2021 a na co se můžeme těšit?

A: Je toho spousta, takže ani my samy nedokážeme odhadnout, kdy a co přesně bude. Jediné, co bychom potřebovaly je čas na všechny aktivity a nápady, které v ČR chybí. Stále máme ještě jiné projekty a práci.

Více na: indianky.cz

Připravila: Barbora Langer

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Instagram

Instagram did not return a 200.

Sledujte nás!

Copyright © 2017 Ayurvedic Breakfast Všechna práva vyhrazena

Tyto internetové stránky používají soubory cookies. Cookies můžete zakázat v nastavení vašeho prohlížeče. Více informací.
Správce webu Jakub Mašek - Clocan

Napište nám e-mail na ayurvedicbreakfast@novinynanovinky.cz
Black Swan Media, Na Poříčí 25, 110 00 Praha 1

Zdravé články do e-mailu?

Odesláním osobních údajů dáváte souhlas se zpracováním osobních údajů pro potřeby marketingových aktivit společnosti PLANKVADRAT, s.r.o.

Formulář byl odeslán, děkujeme.